DRUHY FOTOGRAFIE
ČERNOBÍLÁ FOTOGRAFIE
Černobílá fotografie je zvláštní kategorie fotografie, ve které se skutečné odstíny barev objektů převedou na škálu od černé po bílou.
Černobílá fotografie byla samozřejmě první fotografií vůbec, v průběhu historie byla vytvářena různými technikami jako např. heliografie, daguerrotypie, talbotypie, mokrý kolodiový proces apod. (viz. Historie fotografie)
BAREVNÁ FOTOGRAFIE
Barevná fotografie je fotografie, která využívá médií schopných reprezentovat barvy, které jsou chemicky zhotovené při fotografickém procesu. Ta je protipólem k černobílé fotografii, která využívá média schopná zobrazovat pouze odstíny šedé a nezahrnuje ručně kolorované fotografie. Některé příklady barevné fotografie obsahují tisky, barevné negativy, diapozitivy a fotografické filmy a desky.
Počátky barevné fotografie sahají mnohem dál do minulosti, než se často připouští. Už pro první generace fotografů v roce 1839 bylo zklamáním, že sice umí zhotovit věrné fotografie, ale neumí zachytit jejich barevnost.
První barevnou fotografii zhotovil jako důkaz pro teorii aditivního barevného podání 17. května v roce 1861 James Clerk Maxwell v Londýně. Promítl na plátno současně tři černobílé snímky barevné řádové stuhy přes červený, zelený a modrý filtr, které byly předtím exponovány přes filtry stejných barev. Prokázal tak princip aditivního míchání barev. Ve skutečnosti však byla použitá exponovaná fotocitlivá emulze necitlivá na červenou barvu. Místo červené byla na snímku přes červený filtr exponována okem neviditelná ultrafialová část spektra. Prakticky však byla tato technika kvůli své komplikovanosti nepoužitelná.
Řešení problému barevné reprodukce bylo nalezeno přesně o deset let později téměř současně dvěma vědci ve Francii. A. L. de Poitevin sice v roce 1865 úspěšně provedl první pokusy s barevnou fotografií na papíře, avšak teprve o optiku se zajímající hudebník L. Ducos du Hauron, který navázal na Maxwella, se tomuto cíli zásadně přiblížil.
Od roku 1862 pracoval několik let na praktickém způsob záznamu barevných fotografií pomocí dvou barevných systémů: subtraktivního (žlutá, azurová, purpurová) a aditivního (červená, zelená, modrá) barevného systému. Roku 1868 tyto metody patentoval. Osvítil bromostříbrnou kolodiovou desku výtažkovými filtry a zhotovil tak diapozitivy zabarvené do červena, modra a žluta. Tyto tři části pak musely být k získání konečné fotografie zcela přesně položeny přes sebe. Kvůli vysokým nákladům této metody se však v praxi mnoho nepoužívala. Jednou z prvních barevných fotografií je Landscape of Southern France, pořízená subtraktivní metodou r. 1877. Zároveň s Hauronem objevil podobný systém Charles Cros, který později s Hauronem spolupracoval.
Roku 1888 F. E. Ives vyvolal tříbarevnou fotografii. Tu pak Němec A. Miethe ve vylepšené podobě od roku 1903 používal v praxi. Od Mietheho také pochází zdokonalení jednoho zásadního předpokladu pro barevnou fotografii: panchromatické zcitlivění pro reprodukci barevných tónů. Problém barvy a její reprodukce v jedné místo ve třech rovinách promítnutého vyobrazení zaměstnávalo do přelomu století mnohé vědce v Evropě a Americe. Skutečně použitelné byly ale teprve autochromové desky bratrů Lumièrů, kteří je představili v roce 1904. Umožňovaly barevnou fotografii vyrobit jedním jediným snímkem. Principem byl jemný rastr z průhledných částic bramborového škrobu obarvených na modro, zeleno a červeno. Tato filtrová vrstva, nazývaná také zrnový rastr, nanesená na skleněnou desku, musela být osvětlena světlem odráženým fotografovaným předmětem dříve, než toto světlo dopadlo na emulzi citlivou na světlo. Panchromatická emulzní vrstva byla nalita přes zrnový rastr a deska pak ze strany, kde bylo sklo, osvícena. Osvícením desky černobílou obrácenou technikou vznikl přímý diapozitiv. Při pozorování přes filtrovou vrstvu se jevil jako barevný.
Autochromové desky byly bratry Lumièrovými od roku 1907 v Lyonu a později Agfou vyráběny komerčně a daly se dokonce reprodukovat barevným tiskem. Někteří fotografové jako
E. Steichen nebo H. Kühn s těmito deskami okamžitě experimentovali, stejně jako mnozí amatéři. Ale uběhlo ještě asi třicet let, než se barevná fotografie s vyvoláním třívrstvého barevného filmu od Kodaku a Agfy v letech 1935-1936 mohla všeobecně prosadit.
První barevná fotografie, 1861.
Pohled na Agen, Francie roku 1877 od Louise Ducose du Haurona, francouzského průkopníka barevné fotografie.
Louis Ducos du Hauron, Ptáci, 1879. Heliochromie podle třííbarevné fotografie. Snímek nádherného vycpaného kohouta patří k nejstarším dochovaným barevným fotografiím.